Nezávislý web, který není spojen s Galerie Borghese.
Návštěvní dobaZavřeno
Pátek, Listopad 20, 2026
Piazzale Scipione Borghese 5, 00197 Řím, Itálie

Jak se ze sbírky Borghese stalo muzeum

Sledujte volby sběratelů, původ děl a proměny jejich vystavování, které pomáhají porozumět dnešní galerii.

Přibližně 9 minut čtení
13 kapitoly

Pavel V. a Scipione Borghese

Villa Borghese, associated with Cardinal Scipione Borghese

Vzestup rodiny Borghese v Římě získal rozhodující impuls roku 1605, kdy se Camillo Borghese stal papežem Pavlem V. Jeho synovec, kardinál Scipione Caffarelli Borghese, využil postavení na papežském dvoře k objednávání staveb i shromažďování umění. Sbírka původně nebyla chronologickým přehledem evropského umění určeným veřejnosti. Vyjadřovala prostředky, vztahy a vkus konkrétní rodiny a spojovala prestiž antiky se zájmem o žijící umělce.

Tento původ vysvětluje těsné propojení děl s jejich okolím. Vila sloužila k prohlížení umění, ale také k přijímání hostů a prezentaci majitelova postavení a znalostí. Scipione získával uznávané práce a současně podporoval rozvíjející se talenty. Při návštěvě se proto ptejte nejen na záměr autora, ale i na to, proč chtěl sběratel dané dílo vlastnit. Oba záměry nemusejí být stejné; společně však objasňují charakter kolekce.

Stavba vily za Porta Pinciana

Exterior architecture of the Borghese villa

Stavba začala roku 1607 na rodinném pozemku za Porta Pinciana. Rané práce vedl do roku 1613 především Flaminio Ponzio, poté pokračoval Giovanni Vasanzio, známý také jako Jan van Santen. Budova navazovala na římskou tradici předměstské vily pro odpočinek, hosty a sbírky, odlišné od rodinného bydlení v centru. Postupné nákupy sousední půdy rozšířily okolí hlavního domu v rozsáhlý park.

Vystupující části stavby a spojovací portikus propojovaly místnosti se zahradou. Antické reliéfy a sochy na fasádě návštěvníkům už před vstupem naznačovaly povahu sbírky. Vasanzio dohlížel také na práce u voliéry a v zahradách, takže vztah architektury, přírody a umění přesahoval hlavní budovu. Dnešní cesta parkem může pomoci pochopit původní účel vily. Tento historický celek je však třeba odlišit od současných rozdílných pravidel vstupu do parku a muzea.

Sběratelství, zakázky a moc

Sculpture collection displayed in the Borghese villa

Sbírka nerostla jen běžnými nákupy. Konfiskace maleb z dílny Cavalier d'Arpina v roce 1607 přinesla Scipionovi asi sto děl, včetně raných Caravaggiů. Nákupy již existujících sbírek mu umožňovaly rychle získávat práce různých škol a generací. Takové události ukazují, jak úzce souviselo vlastnictví umění s politickým postavením v papežském Římě. Způsob, jakým se dílo dostalo do kolekce, je proto podstatnou součástí jeho historie, nikoli pouhou poznámkou u autorova jména.

Nové zakázky plnily jinou, doplňující úlohu. Podpora mladého Berniniho představovala nejen bohatství, ale také schopnost rozpoznat a rozvíjet talent. Antické sochy spojovaly rodinu s autoritou minulosti, nové práce dokládaly zájem o současné experimenty. Vznikla tak bohatá kolekce, nikoli však neutrální příběh. Znalost provenience dovoluje ocenit umělecký výkon a zároveň neztratit ze zřetele nerovné mocenské vztahy, které pomohly díla shromáždit.

Caravaggio ve sbírce Borghese

Caravaggio's Saint Jerome in the Borghese collection

Šest muzejních Caravaggiů bývá vystaveno společně v Silénově sále v přízemí. Chlapec s košíkem ovoce a takzvaný Nemocný Bacchus přišli do sbírky prostřednictvím konfiskace obrazů Cavalier d'Arpina. U těchto raných prací sledujte vedle výrazů postav také ovoce, listy a odstíny pokožky. Pozorování konkrétních věcí není výplní obrazu, ale součástí jeho hmotného působení a přesvědčivosti. Nabízí dobrý začátek pro pochopení malířova vztahu k viditelnému světu.

Svatý Jeroným a Madona s dítětem a svatou Annou ukazují jiné využití světla, gest a náboženského námětu. Porovnávání řekne více než zařazení všech pláten pod jediný dramatický styl. Samostatnou historii má i místnost: její dekorace z 18. století nebyla navržena pro dnešní soustředěnou přehlídku Caravaggia. Nynější seskupení usnadňuje studium autora, zatímco okolní prostor uchovává jiné priority v dějinách sbírání a vystavování.

Berniniho rané sochy

Apollo and Daphne, one of Bernini's Borghese commissions

Scipionova podpora poskytla Gian Lorenzu Berninimu důležitý prostor pro rozvoj složitých figurálních skupin. Aeneas, Anchísés a Ascanius, David i Apollón a Dafné vyprávějí postojem těla, výrazem a směrem pohybu. Různé opracování povrchu umožňuje témuž mramoru připomínat kůži, látku nebo rostlinu. Technická dovednost není oddělená od obsahu. Pomáhá divákovi vnímat probíhající děj v materiálu, který se sám nepohybuje.

Muzejní katalog datuje Davida do let 1623–1624. Natočení trupu a soustředěná tvář obracejí pozornost k jediné akci. Socha byla původně zamýšlena ke stěně; nedokončené plochy vzadu souvisejí s tímto předpokládaným pohledem. Volně stojící plastika tedy nemusí být od počátku určena k rovnocennému sledování ze všech stran. Pozdější přesun může změnit pořadí vjemů i celkový zážitek, aniž by se změnil samotný kámen.

Jak číst Apollóna a Dafné

Detail of Apollo and Daphne by Bernini

Bernini pracoval na Apollónovi a Dafné v letech 1622–1625 a čerpal námět z Ovidiových Proměn. Ústřední je Dafnina proměna ve vavřín: prsty se mění v listy, chodidla v kořeny a tělo pokrývá kůra. Úkolem nebylo jen napodobit několik povrchů, ale propojit jejich přechody do čitelného procesu. Právě hranice mezi kůží a dřevem ukazuje, jak jediný zastavený okamžik může zprostředkovat čas i změnu.

Sousoší původně stálo blízko stěny na nižším podstavci než dnes. Tato poloha ovlivňovala, v jakém pořadí návštěvník objevoval postavy a detaily přeměny. Při úpravách vily na konci 18. století se dílo stalo středem sálu, jehož dekorace rozvíjela stejný námět. Dnešní prezentace tak spojuje dvě historická rozhodnutí: Berniniho původní pojetí a pozdější názor na vystavení. Vedle jemných detailů proto sledujte i vztah sochy k celé místnosti.

Raffael a oltářní obraz rodiny Baglioni

Historic gallery rooms within the Borghese villa

Raffaelovo Kladení do hrobu nese podpis a letopočet 1507. Atalanta Baglioni si obraz objednala pro rodinnou kapli v kostele San Francesco al Prato v Perugii. Výjev zachycuje nesení Krista směrem k hrobu; gesta a rozložení váhy propojují několik figurálních skupin. Zachované přípravné kresby dokládají vývoj kompozice. Dílo patří k období před velkými římskými zakázkami a ukazuje hledání dynamičtějšího vyprávění v rámci oltářního obrazu.

Hlavní panel byl roku 1608 tajně odvezen z Perugie do Říma, kde jej Pavel V. daroval Scipionovi. Přesun názorně ukazuje úlohu moci při vzniku sbírky. Původní oltářní celek zahrnoval také horní obraz a drobnější výjevy v predelle, dnes uložené jinde. Malba v galerii je proto samostatným mistrovským dílem i částí většího souboru spojeného s konkrétní kaplí a pamětí objednavatelské rodiny.

Tizian a výklady obrazu

Painted ceiling and gilded decoration in Galleria Borghese

Lásku nebeskou a pozemskou nelze snadno převést na jediný příběh. Dvě ženy sedí u antického sarkofágu využitého jako nádrž na vodu, mezi nimi je Amor a za nimi různé krajiny. Muzejní katalog klade vznik do let 1515–1516 a rozebírá pravděpodobnou souvislost se sňatkem Niccolòa Aurelia a Laury Bagarotto. Erby a svatební atributy tento kontext podporují, ale nedávají konečnou odpověď na každý detail.

Známý název není úplným vysvětlením, které zanechal sám Tizian. Interpretace se v průběhu staletí měnily a nejistoty provázejí i ranou provenienci a příchod do rodinné sbírky. Současný katalog zdůrazňuje manželský kontext. Návštěvník může nejprve pozorovat látky, vodu, světlo a gesta a potom porovnávat výklady. Ponechat některé otázky otevřené je přesnější než složitý obraz nahradit jednoduchou legendou.

Nové interiéry v 18. století

Decorated ceiling and sculpture displays in the Borghese villa

Velká část dnešního interiéru vznikla při obnově, kterou od roku 1770 podporoval Marcantonio IV. Borghese pod vedením architekta Antonia Asprucciho. Malíři, sochaři a specializovaní řemeslníci vytvářeli jednotně pojaté místnosti. Významné sochy se dostaly doprostřed a okolní výzdoba rozvíjela jejich náměty. Nešlo pouze o údržbu Scipionovy staré vily, ale o aktivní nové čtení zděděné sbírky prostřednictvím jejího vystavení.

Vstupní hala tento přístup zviditelňuje. Strop Mariana Rossiho z let 1775–1779 propojuje římskou historii a mytologii s ctností a rodovou prestiží. Antické sochy, výzdoba stěn a později doplněné mozaiky se setkávají v témže prostoru. Pozornost věnovaná jen objektům ve výšce očí by byla neúplná. Podlaha, stěny a strop společně ukazují, jak celý sál vede pohled návštěvníka a sám se stává uměleckým dílem.

Antické sochy a prodej Napoleonovi

Classical statues and busts displayed in Galleria Borghese

Antické sochařství tvořilo od začátku samostatný pilíř sbírky, nikoli jen kulisu pozdějším slavným dílům. Scipione získával starožitnosti nákupy a nálezy a jeho nástupci jimi spojovali rodinu s klasickou minulostí Říma. Roku 1807 Napoleon prosadil rozsáhlý prodej u Camilla Borghese, manžela své sestry Pauliny. Díla opustila vilu v letech 1807–1808 a stala se důležitou součástí antické sbírky Louvru.

Odchod změnil víc než počet předmětů. Některé pokoje byly vyzdobeny kolem konkrétní sochy a její nepřítomnost proměnila vztah umění a prostoru. V 19. století přišly náhrady a nové archeologické nálezy, ale starší uspořádání se jednoduše nevrátilo. Některé názvy místností a motivy stropů dodnes odkazují na díla uložená jinde. Dějiny muzea je tedy třeba číst také skrze nepřítomnost, nahrazování a nové sestavy.

Canova a Paulina Bonaparte

Pauline Bonaparte as Venus Victrix by Antonio Canova

Camillo Borghese objednal Paulinin portrét u Antonia Canovy roku 1804; údaje muzea datují mramor do let 1804–1808. Paulina je představena jako Venuše vítězná s jablkem odkazujícím na Paridův soud. Dílo spojuje rozpoznatelnou členku Napoleonovy rodiny s klasickou bohyní. Vyvážená poloha a pečlivá povrchová úprava vytvářejí neoklasicistní jazyk odlišný od Berniniho důrazu na pohyb. V jediném muzeu tak lze porovnat dva různé sochařské přístupy.

Matrace a polštáře, které jako by pod vahou povolovaly, jsou podstatnou součástí iluze. Lehátko skrývá také mechanismus navržený k otáčení sochy a změně úhlu pohledu. Dílo se stěhovalo mezi několika rezidencemi a dnešní místo získalo až v roce 1889. Soulad se starší výzdobou stropu s tématem Venuše je tedy výsledkem pozdější instalace, ne důkazem, že socha a sál byly od počátku navrženy společně.

Od rodinného majetku ke státnímu muzeu

Galleria Borghese, now a public museum in Rome

Rodina se snažila držet majetek a kolekci pohromadě pomocí dědických omezení známých jako fideikomis. Nezabránila každému prodeji nebo změně, pomáhají však vysvětlit zachování rozsáhlého a rozpoznatelného jádra mezi generacemi. Roku 1902 koupil italský stát muzeum a obrazárnu. Uchovávání, výzkum a zpřístupňování sbírky vzniklé ze soukromých prostředků a osobních preferencí se tím staly veřejným úkolem.

Změna vlastníka neudělala z vily neutrální výstavní budovu, kterou by bylo možné libovolně přestavět. Historické pokoje, zděděné skupiny děl a architektonické limity dál určovaly prezentaci i pohyb návštěvníků. To odlišuje Borghese od nového muzea řadícího umění podle období či školy. Uchovávají se zde jednotlivá díla i stopy způsobů, jak je chtěly ukazovat předchozí generace. Návštěva je proto zároveň setkáním s dějinami samotného vystavování.

Uchovávání a výzkum dnes

Restoration work at Galleria Borghese

Restaurátorské průzkumy odhalují pracovní postupy skryté za hotovým vzhledem. Zkoumání Apollóna a Dafné v roce 1997 například přispělo k pochopení toho, jak Bernini dočasně chránil choulostivé detaily sádrou před vibracemi z dalších fází tesání. Takové poznatky vypovídají o materiálu a sledu práce, nejen o virtuozitě. Uchovávání tedy neznamená pouze udržovat přitažlivý povrch, ale také zachovat hmotné důkazy pro budoucí otázky a bádání.

Digitální katalog, výzkum provenience, výstavy a zápůjčky poznání sbírky dále rozvíjejí. Současně musí návštěvnické služby a přístupnost reagovat na možnosti historické budovy. Když spojíme práci umělců, rozhodnutí sběratelů, prostorové nápady dekoratérů a dnešní péči, lépe pochopíme výjimečnost tohoto místa. Změny instalace a tras jsou rovněž součástí trvalého úkolu: chránit umění a přitom je zpřístupňovat srozumitelným způsobem.

Přeskočte frontu se svými vstupenkami

Objevte naše nejlepší možnosti vstupenek, navržené pro pohodlnou návštěvu s prioritním vstupem a odborným vedením.